Město CVIKOV

• Městský úřad Cvikov - Náměstí Osvobození 63 • tel.: 487 829 010, fax 487 751 411 • e-mail: mesto@cvikov.cz (www.cvikov.cz)

↓ jdi na menu

Turistika

Město Cvikov a jeho okolí má mnoho zajímavostí. Ve městě samotném se snoubí historická typicky městská zástavba měšťanských domů s vesnickými roubenými domy.

Kostel sv. Alžběty		Morový sloup		Socha sv. Prokopa		Křížový vrch
Radnice		Dům čp. 68 v Žitavské ulici		Karel Kreibich		Proměněná zem
První pomník J. V. Stalina v ČSR		Cvikovský rybník		Dutý kámen		Ledová jeskyně
Milštejn		Křížová věž		Ortel		Přehrada Naděje
Zelený vrch

Kostel sv. Alžběty, trojlodní, původně gotický ze 14. století (r. 1367 už uváděn jako farní), goticko-renesančně přestavěný v letech 1553 - 1558 italským stavitelem Benedettem Fervim. Věží byl opatřen r. 1580, znovu upraven a barokizován r. 1726 a restaurován r. 1868. Uvnitř je pozdně gotický Kristův hrob z r. 1567 zhotovený M. Heuffnerem, na svorníku žebrové klenby je Berkovský znak, oltář sv. Jana Nepomuckého z 18. století, rokokové varhany z 18. století, pozdně barokní oltář z 19. století, dva barokní náhrobníky celníků ze svoru z roku 1757. V okolí kostela je částečně zachována bývalá hřbitovní zeď, ve které jsou další náhrobníky (jeden z nich zhotovil Josef Max).

Morový sloup, původně postavený na náměstí před radniční budovou v r. 1697, později byl přemístěn na konec Hrnčířské uličky, v r. 1996 byl zrestaurován a přestěhován ke kostelu sv. Alžběty. Byl postavený jako díkuvzdání za odvrácení morové rány. Zhotoven je z pískovce v jednoduchém raně barokním slohu. Trojhranný podstavec, spojený s deskou, má na pravé straně socha sv. Prokopa vytesaný letopočet 1897. Na sloupcích jsou sošky sv. Václava, Jana Evangelisty a sv. Šebestiana. Na soklu jsou německé nápisy: "Všechna sláva světa pomine, jenom co dobrého jsme učinili, zůstává. Dobře činiti, jak se Bohu líbí, vyplácí se na věčnost. Kdo stále to, co dobré jest činí, má dobrou mysl." Na hlavici sloupu stojí soška Panny Marie. Atributy plastik jsou zlacené.

Socha sv. Prokopa, barokní, umístěna při silnici na Svor.

Křížový vrch (437m) nebo také Kalvárie, na jehož skalnatém vrcholku z čediče byly první náboženské plastiky křížové cesty postaveny roku 1729 a výklenkové kaple r. 1732. Další dřevěné stavby byly nahrazeny dnešní zděnou kaplí z r. 1845. Vrcholový kříž a tři sochy (dnes zničené) jsou z 1. poloviny 19. století, podobně jako řada nynějších výklenkových, původně zasklených kaplí křížové cesty ve svahu k jihozápadu, který byl r. 1883 osázen dnes již mohutnými lípami.

Bývalá nárožní budova Radnice, stojí v jižním rohu náměstí Osvobození, byla postavena na počátku 19. století v empírovém stylu se střešní vížkou.

Dům čp. 68 v Žitavské ulici s rizalitem v empírovém slohu, postaven v 1. polovině 19. století.

Ve Cvikově se narodil r. 1883 Karel Kreibich, původně německý soc. demokrat, po r. 1918 byl v čele německé levice, zakládající člen KSČ, za 1. republiky by poslancem a později senátorem Národního shromáždění za KSČ, ve 2. svět. válce člen státní rady v Londýně, po r. 1945 čs. velvyslanec v SSSR.

Cvikovsko je dějištěm románu Proměněná zem z období okupace a osvobození od F. Krause a J. Pecháčka.
první pomník J.V.Stalina v ČR
V roce 1948 byl ve Cvikově odhalen první pomník J. V. Stalina v ČSR, později zrušený.

Cvikovský rybník, někdy též zvaný Kunratický či Lindavský, leží na levobřežním bezejmenném přítoku Boberského potoka mezi Drnovcem a Kunraticemi pod východními svahy hřbetu Dutý kámen. Jeho vodní plocha dosahuje rozlohy 9 ha.

Dutý kámen (378m), v současné době souhrnný název pro skalnatý izolovaný pískovcový hřbítek o celkové délce 600 m, výšce nad okolním terénem 20 - 30 m 1 km JV od Cvikova nad údolím Boberského potoka v místní části Drnovec. Hřbítek lokálně zpevněného pískovce, který lépe odolával povětrnostním vlivům, je prostoupen téměř svislou rozsedlinovou žílou polzenitu (bazická vyvřelá hornina). Zejména na západní straně hřbítku se kvádrové pískovce coniackého stáří rozpadaly na izolované skalní věže a bloky. Hřbítek přetíná mezinárodní silnice I. třídy E 13. Na východní straně hřbítku se pískovec těžil v dnes již opuštěném lomu. Už r. 1955 tu byla vyhlášena státní přírodní rezervace, nyní je chráněným přírodním výtvorem (0,25 ha). Předmětem ochrany jsou především jedinečné ukázky působení sopečného magmatu na starší usazeniny pískovce, projevující se sloupkovitou odlučností pískovce - nejvýrazněji na skalním suku zv. Dutý kámen, při vých. okraji hřbítku. Tento útvar dal název celému hřbítku. Pětiboké a šestiboké sloupky, vějířovitě uspořádané do jakéhosi snopu, jsou zde široké 2 - 5 cm a vysoké až 3 m. Kontaktní sloupky se však vyskytují i na jiných místech. Vrcholová plošina nejjižnějšího skalního masívu, dostupná po 38 ve skále vytesaných schodech, byla r. 1913 vyhlídkově upravena a opatřena rozhledovou růžicí i slunečními hodinami (dnes zničeny). V bezprostředním sousedství směrem k SV jsou při západním okraji hřbítku skalní věže Bezcenná a Děravec, za nimi pak po krátkém přerušení pokračuje skála, zvaná dnes Sloupská jehla. Tato izolovaná postranní věž má ve své vrcholové části dutinu, ústící navenek otvory jakoby oušky (odtud Jehla). Skála však měla též název Zvon či Jezdec (z boku připomíná profil šachové figurky), nebo i Soví hlava (dutiny připomínali soví oči). Od sloupkovité skály asi 40 m k SV je při cestě v kameni vytesané odpočívadlo (Karolina) a poblíž něho při východním okraji hřbítku skála s menší, nejspíš uměle rozšiřovanou jeskyní zvanou Šustrova díra. Traduje se, že při stavbě zdej ší (dnes zrušené) železnice tu r. 1906 po mnoho týdnů žil jeden z barabů. Jeho vousatá tvář a postava sedící před jeskyní u planoucího ohně se stala pověstnou. Poblíž je hlavní stěna bývalého lomu, na opačné straně hřbítku je malé skalní okno. Ve stěně Širokého kamene je hned vedle schodiště vytesán reliéf hlavy ozdobené vavřínem, lyrou a mečem. Od roku 1913 je zde takto připomínán básník a hrdina Theodor Körner. Pocházel z Drážďan (nar. 1791), studoval filozofii a přírodní vědy, pro nedovolený souboj musel opustit svou vlast, stal se básníkem v Schillerově stylu, ve Vídni psal veršované divadelní hry. V březnu r. 1813 vstoupil k dobrovolníkům bojujícím proti Napoleonovi za osvobození Německa. Tím ovlivněn psal oduševnělé verše. Již v prvním boji byl vážně raněn a v srpnu 1813 v další bitvě ve věku pouhých 22 let padl. Jeho bojovná lyrika vyšla posmrtně ve sbírce Lyra a meč.

Ledová jeskyně se nachází u místní části Naděje na sev. svahu Suchého vrchu, je jedinou jeskyní svého druhu v Čechách. Tato pseudokrasová paledová jeskyně vznikla ve svislé puklině zně lcové skály. V systému dutin, na povrchu utěsněných zvětralinami a humusem, je znemožněna cirkulace vzduchu. Jediným otvorem této statické jeskyně, který je výše než její dno, vniká v zimě do těchto podzemních prostor specificky těžký chladný vzduch, který pak vyplňuje jeskyni po celý rok a udržuje v ní stálou teplotu blízkou bodu mrazu. Z par v ovzduší i z vody prosakující sem zeminou a trhlinami se vytváří zaledněný prostor, částečně přetrvávající po celý rok: jinovatka, ledové náteky, stropní střechýly i podlahový led, jehož mocnost se v nejnižším místě jeskyně pohybuje podle povětrnostních podmínek od 0,5 do 2 m. Hloubka jeskyně je 6 m, šikmá délka do nejzazšího cípu hlavní dutiny je 30 m a šířka kolísá od 2 do 4 m. Místním obyvatelům byla jeskyně známa již dávno, turisticky se využívala od 70. let 19. století. Na přelomu 19. a 20. stol. byl vchod opatřen mříží a dnes je pro její častou devastaci veřejnosti uzavřena

Milštejn, souborný název pro skalní masív (535m) a zbytky zříceniny středověkého hradu, nacházející se 3,5 km na sever od Cvikova. Na území ovládaném rodem Berků byl patrně na přelomu 13. a 14. století, při kolonizaci pohraničních hvozdů, na skále vybudován hrad (nazvaný podle zdejší, ještě starší výroby mlýnských kamenů) k ochraně důležité obchodní Lipské cesty. Roku 1343 byl za Karla IV. osazen posádkou 12 - 16 zbrojnošů ustanovených k doprovodu kupeckých vozů při ochraně před loupeživými přepady, též se tu vybíralo clo a zbrojní mýto. Po smrti svého otce Jindřicha získal hrad i panství r. 1404 Hynek Berka z Dubé, katolík a spojenec lužického šestiměstí, kam on i od r. 1433 jeho nástupce Jindřich Berka, horlivý stoupenec císaře Zikmunda, posílali varovné zprávy o pohybech husitských vojsk při jejich výpravách do Lužice a Slezska. Proto hrad nebyl Lužičany při jejich trestných výpravách po r. 1440 dobýván a zničen. Teprve po připojení milštejnského panství k Zákupům r. 1502 význam hradu upadal. Opuštěný chátral, už koncem 16. stol. byl pustý a patrně r. 1634 zničen švédským vojskem gen. Bannera. Původní hrad, zabezpečený od východu a jihu skalními srázy, chránila hradba s vestavěnými budovami a brána (dochovaly se sporé zbytky zdiva). Na skále stávala válcová obranná věž, z níž prý bylo vidět až návrší před Prahou. Roku 1793 byla stržena dělníky zdejšího lomu. Hláska stojící na severových. výběžku skály se zřítila již v r. 1726. V prostoru za skalní branou jsou dva velmi staré stromy, buk a javor. Další mohutný buk, starý asi 400 let a vysoký kolem 30 m, stojí před bývalým vchodem do hradu, na plošince, kde patrně býval hradní hřbitůvek. Je to chráněný přírodní výtvor. Na východním a jihovýchodním svahu se těžil kámen pro výrobu žernovů. Dnes již opuštěný lom pohltil zbytek opevnění a přilehlých budov i část hradního nádvoří. K Milštejnu se vztahují četné romantické pověsti o zlých rytířích a nešťastných dívkách, o čertově kuchyni i o pokladech. Z konce 16. století je údajný dopis, v němž vlašský magistr Benedictus Chirocensis sděluje podrobný návod, kde a jak lze právě na Milštejně nalézt veliký poklad. Je to zároveň první novodobá písemná zmínka o hradu.

Nad místní částí Naděje stojí Křížová věž, osamocené pískovcové skalisko s křížem na vrcholku. Bizarním tvarům skály byly dávány různé názvy, např. Havraní či Krkavčí kámen. Skalisko je opředeno mnoha pověstmi o nešťastných milencích.

Ortel (554m), výrazný znělcový vrch pravidelného obrysu ve Cvikovské pahorkatině, 3 km na jih od Cvikova, porostlý listnatým převážně bukovým lesem, s vyhlídkou do kraje. Bývalo zde popraviště města Cvikova, např. r. 1698 tu dala vévodkyně Toskánská postavit novou šibenici. Vrch byl také opředen pověstmi o skřítcích a šotcích (též název Trpasličí vrch), kteří si prý na plochém kameni na vrcholku pekli chléb.

Přehrada Naděje, leží v hlubokém zalesněném údolí horního toku Hamerského potoka (dříve též Lužné), pod severními svahy Suchého vrchu. Postavena v r. 1938 pro pohon níže v osadě Hamr ležící pily, do níž byla voda přehrady přiváděna v zemi uloženým potrubím. Kamenná hráz, vysoká 8 m, dovoluje zatopit plochu 1,2 ha. Hladina přehrady, umožňující i koupání, mívá v létě zajímavé modrozelenavé zabarvení. Voda v přehradě je však velmi studená.

Zelený vrch (586m), výrazná zalesněná znělcová kupa s úpatní částí z pískovce, 1 km k severových. nad Cvikovem ve Cvikovské pahorkatině. Dvakrát byla útočištěm vzbouřenců. V dubnu 1680 se tu shromáždili poddaní ze Cvikova a Drnovce, kteří se chtěli bránit vydírání Julia Františka ze Zákup tím, že mu vypověděli poslušnost. Se spojenci ze Sloupu a Zákup chtěli zaútočit na zámek, ti však nepřišli. Potom se na hoře se strmými svahy a úkryty v pískovcových skalách chtěli bránit vojsku G. Piccolominiho, které je oblehlo. V řadách vyhladovělých vzbouřenců docházelo k rozporům a už 16. 4. se vzdali. Hora byla útočištěm rebelů také při selském povstání r. 1775. Po jeho potlačení bylo několik sedláků uvězněno v Ml. Boleslavi. Vrch byl 1. 8. 1778 obsazen rakouským vojskem, které se tu ohradilo valy, ale bylo vytlačeno Prusy k Jablonnému. Na severním svahu byla na Uhlířské skále, nazvané tak podle dávného pálení milířů, turisticky využívané už od roku 1894, upravena v r. 1905 Schillerova vyhlídka s restaurací (dnes zbořená). Na samostatném skalním ostrohu jsou lezecké věže, např. Trávnická jehla. Později vedla po sev. a vých. úbočích hory vyhlídková cesta (dnes přerostlá stromy).

↑ jdi na obsah stránky